Sešla se nám kvalitní sestava hráčů, kteří se na tréninku i v zápase podporovali, říká hlavní trenér Zdeněk Sklenář

Sezona ČEZ extraligy mužů se blíží ke konci. Právě probíhá finále a my se již nějakou dobu připravujeme na sezonu následující. Jak ale viděl uplynulý ročník hlavní trenér A-týmu Zdeněk Sklenář? Na to jsme se zeptali v následujícím rozhovoru.

Jak bys jednou větou shrnul sezonu, která byla výsledkově hodně nevyrovnaná?

Turbulentní horská dráha plná překvapení všeho druhu.

Co podle tebe nejvíc stálo za tím, že tým působil „jako na houpačce“?

Chyběla stabilita na podání (hlavně ve venkovních zápasech) a dohrávání míčů po obraně.

Když se podíváš zpětně, bylo 10. místo maximum, nebo cítíš, že tým měl na víc?

Nemyslím si, potenciál týmu byl vyšší, ale nevyužili jsme možnost bodovat ve venkovních zápasech (Ústí nad Labem, Brno a Benátky nad Jizerou) kde božnost brát body určitě byla. 

Kde se podle tebe sezona „zlomila“ – byl tam konkrétní zápas nebo období?

Nedokážu říct, těch momentů bylo rozhodně více, ať to byly zranění, kterých jsme letos měli požehnaně tak slabší výkony z venkovních zápasů, 3 vyhrané zápasy je málo. 

Těsně nám utekl postup do play-off. Co byl ten rozhodující detail, který chyběl?

Budu se asi opakovat, ale nechávat vše na poslední zápas je ošemetné a nám se to nevyplatilo. Měli jsme si náskok uhrát mnohem dříve.

V nadstavbě tým vyhrál 3 ze 4 zápasů. Co se změnilo oproti základní části?

Hráli jsme mnohem agresivněji, dohrávali jsme míče po obraně, což se nám v dlouhodobé části nedařilo.

Proč podle tebe tým dokázal podat lepší výkony až ve chvíli, kdy už nešlo o play-off?

Tak to je otázka na hráče nebo sportovního psychologa, za mě je to o hlavě.

Tým byl z velké části nový – jak moc to ovlivnilo výsledky?

Určitě ovlivnilo, ale řekl bych v pozitivním duchu. Sešla se nám kvalitní sestava hráčů, kteří se na tréninku i v zápase podporovali, ale také byli schopni za sebe zaskočit. 

Jak dlouho podle tebe trvá, než si takový tým „sedne“?

Říká se dva, tři roky. Ale za mě záleží, jak spolu tým žije a čím si společně projde.

Bylo něco, co tě naopak příjemně překvapilo v tom, jak si hráči sedli?

Příjemných překvapení bylo několik, jak individuální výkony, ale tak i chemie v týmu.

V čem měl letos tým největší slabinu?

Stabilita v herních činnostech jednotlivce a koncentraci. Což je daň za omlazení týmu. 

A naopak – co byla nejsilnější stránka, na které se dá stavět?

Bojovnost, pracovitost a „láska k volejbalu“ 

Udělal byste zpětně něco jinak?

Určitě jsou momenty v sezóně, které mě leží v žaludku a přemýšlím co kdyby, ale na kdyby se nehraje a volby v daných momentech padly a za těmi si stojím.